EDIT: 29.12.09 - lehce se usmívám při čtení tohoto článku. Ale nemažu, ačkoli bych to teď napsala trochu jinak, ta hlavní myšlenka je zachována.To je doba..
Tak týden máme pryč a já se, jak se za posledních pár týdnů stalo běžnou věcí, znovu ozývám. Upřímně jsem si před napsáním tohodle článku říkala, jestli sem má vůbec cenu psát, když se v podstatě nic neděje. Ale nakonec jsem si řekla - proč ne, nemusím taky pořád psát jenom o sobě a koho by to navíc pořád bavilo. Proto bych tady ráda sepsala jakousi úvahu o tom, co je vlastně v dnešním světě normální...
"Tohle neni normální.", "To by normální člověk přece nikdy neudělal." - tohle a spoustu vět tomu podobných slýcháváme s jistou pravidelností každý den z úst našich přátel, známých, rodičů, ba i lidí nám naprosto cizích. Dalo by se říct, že se tyhle řeči o "normálnosti" staly jakýmsi trendem v dnešním světě. Používáme je pokaždé, když se s něčím neztotožňujeme, nevidíme v tom žádný smysl a nedokážeme to pochopit, jelikož se to vymyká normálu...ale co je vlastně normální?
Znamená to snad být jako všichni ostatní? Ničím se neodlišovat a tudíž nemít ani pořádně vlastní názor? Je to být se všemi za dobře, i když ve skutečnosti to tak vůbec není? Těžko říct. Žádná pravidla, žádný předepsaný "normál", který by byl zaznamenán v nějakém zákonníku, totiž neexistuje. U každého se tato "normálnost" liší, např. stará babička sotva označí za normálního támhle Marilyna Mansona se silnou vrstvou pudru a make-upu na obličeji, když přece takhle se nemalovala ani ona za mlada. Naší generaci to už třeba tak nenormální nepřijde a to z toho důvodu, že dnes je spousta věcí mnohem více tolerovatelná...Každý člověk si zkrátka pod pojmem "normální" představí něco úplně jiného. A v tom to právě je. Svým způsobem normální není nikdo, protože to nemůžeme podle ničeho posuzovat.
Představte si tedy, že by všichni byli "normální". Ve společnosti by byly pevně stanoveny podmínky, jež by nikdo neporušoval, a všechno by plynulo v naprosté rutině. Ani jeden člověk by se ničím neodlišoval a všichni by spolu souhlasili, aby nevznikaly ždáné konflikty...hrozná představa, že? Vždyť kdyby bylo normální skutečně tohle, nemohla by vznikat různá umělecká díla, hudba by se nemohla dál rozvíjet, nikdo by nemohl být slavný...
Dle mého názoru normální není nic a nikdo, osvědčená věta "Tohle není normální." vyjadřuje pouze náš vlastní nesouhlas na danou věc, nic víc. Nedá se v tom vidět něco hlubšího.
A co myslíte vy?