Sestoupila po křídlech pátečního odpoledne,
později než měla v úmyslu.
V očích tajemno a něhu, jež se vzedme
vždy v podvečer ranního úsvitu.
Ve mně.
Zvláštní čas tyhle uplynulé tři měsíce. Myslím, že jsem v nich dokonale přehodnotila svůj přístup k lidem. Přestala jsem od nich něco čekat a přestala jsem je odsuzovat. Snažila jsem se k někomu chovat více s odstupem, abych tak mohla ošálit sama sebe. Ale nebylo to správné, bylo to sobecké. Zjistila jsem, že takhle to nejde. Někdy k něčemu uvnitř sebe nemusíme mít vůbec žádný důvod a přesto to tak cítíme. Nemá smysl dělat věci jinak, než je cítíme. Nemá smysl bát se toho, co se stane, když řekneme/uděláme tohle a tohle..pokud chcete, nepřemýšlejte nad tím; udělejte to.
Když to tady po sobě čtu, zní to jako z nějaké knihy, která dává návod jak na život..hah, osobně si ale myslím, že tyhle knížky jako návod za moc nestojí..člověk si na to musí přijít sám - postupem času. Všichni se hledáme..najdeme se? Jednou určitě ano :-)..časem. Jako dokonalý příklad můžu demostrovat knihu Čtyři dohody, kterou jsem nedávno četla. Její podtitul zní: "Praktický průvodce osobní svobodou - kniha moudrosti starých toltéků". V té knize se vlastně píše o tom, jak se chovat, abychom se stali osobně svobodnými..jenže není to pro každého trochu jiné? Každý uznává trochu jiné hodnoty. Pan autor tam mluví o něčem, co sami v podstatě už známe, jen si to úplně neuvědomujeme, protože to neumíme nebo nechceme pojmenovat.
"Máme-li vyjádřit, co jsme, musíme jednat."
"Pokud něčemu nerozumíme, je pro nás lepší se zeptat a udělat si jasno, než si vytvořit nějakou domněnku."
"Když vstupujeme do vztahu s někým, koho máme rádi, musíme často sami sobě potvrzovat, proč toho člověka máme rádi. Vidíme jen to, co chceme vidět, a popíráme, že má vlastnosti, které se nám nelíbí. Lžeme sami sobě, abychom se utvrdili, že máme pravdu. (...) Pak se něco mezi námi dvěma stane a my se cítíme zraněni. Najednou vidíme to, co jsme nechtěli vidět předtím.(...) Lásku však nemusíme ospravedlňovat: buď zde je, nebo není.Opravdová láska přijímá lidi takové, jací jsou, aniž by se je pokoušela změnit."
Teď o jarních prázdninách jsem jela na víkend do Prahy na kurz "kreslení pravou mozkovou hemisférou" a musím říct, že to byl víkend moc příjemně strávený. Konečně jsem tam totiž potkala někoho, kdo směřuje podobným směrem. Byla to sice jen jedna slečna (nepočítaje paní instruktorku), ale i tak to bylo takové hrozně milé. Na těch lidech, co mají co dočinění s uměním obecně, to obvykle prostě poznáte. Protože chtě nechtě nesplývají s okolím. Paní instruktorka byla skvělá, neváhala mě při úspěšných pokusech tak hezky obejmout kolem ramen a diskutovat (zajímavé, že nikoho jiného už neobjímala). Ovšem to nejkrásnější přišlo nakonec - při závěrečné práci, kdy většina lidí asi po hodině odešla (jelikož se přetahovalo), se mi dostalo chvály největší..nejprve se mě paní zeptala, zda-li mám nějaké ambice, (odvětila jsem, že bych ráda, ale příliš si nevěřím) a poté jsem, obklopena již hloučkem zvědavě přihlížejících,vyslechla slova, která mě přinutila konečně se rozhodnout - "Tak to prostě zkuste; lidé se tam hlásí dvakrát, třikrát..ale tohle normální člověk nenakreslí." No a potom následovaly další chvíle přesvědčování, mých lehkých-velkých rozpaků, chvály, konstatování jedné paní, že mám v Praze svého mužského dvojníka, a odchod té slečny s úsměvem říkajícím cosi jako "za rok se sejdeme u talentovek."
A kdo ví, možná sejdeme?
Měla jsem pak takový krásný pocit příjemné únavy a vnitřního naplnění. Nádhera. V květnu bych ráda jela znova. A cože to vlastně kreslení pravou hemisférou je? Vězte, že se to od těch klasických kurzů kreslení téměř neliší..jen tam na vás hned nevychrlí, aby jste nakreslili třeba botu..je to prostě takový kurz pro kreslíře - začátečníky a ukázat jim, jak na to.
Tomuto víkendovému kreslení však předcházela ještě jiná příjemná událost. V pátek - před kurzem- jsem jela do kytar.cz vyměnit si kytaru, neboť ta má původní opět onemocněla (=třetí porucha - tragédie)..nakonec ani ne po příliš velkém rozhodování jsem si z výběru pana Dana vybrala a úsměvem jsem musela konstatovat, že hraje opravdu skvěle. (radost hrát, ze samotného zvuku přichází inspirace! :-) ) Pro představu vypadá přibližně takto, plánuji si ji ale ještě nakreslit, tak pak jsem dám třeba ještě obrázek. No a večer také příjemná debata s panem Danem u kávy.
Zjišťuji, jak krásné je dělat lidem, které máte rádi, radost. Přitom to není nic nemožného. Stačí jen někam neočekávaně přijít, koupit dort; zkrátka udělat něco, co ten druhý nečeká, ale potěší ho to..je to tak krásné sledovat tu tvář, jak se celá rozzáří, usměje se, nedokáže skrýt radost..a neméně krásné je být i v opačné situaci. Například minulé úterý bylo jedním z nejkrásnějších dnů za poslední období..právě proto, že mi někdo udělal radost a počkal na mě neočekávaně po kreslení. A to odpoledne bylo plné takové příjemné blízkosti, kdy neexistuje nic jiného než jen společnost toho druhého..krásné.
Mám nový nábytek. Nevěřili byste, jak bývá otravné chodit po obchodech s nábytkem.
Tak a to by bylo načas vše.
Víš co je zajímavé? Že čím více je stránka skutečně zajímavá, tím méně je na ní návštěvníků (což je například i tento text). Dnes lidi zajímají povrchní věci no. Ale tvůj text se mi líbí.